Pacient versus nemocniční strava / něco málo ze života

Výhled z okna mnohé vynahradil

 Předem předesílám, že nejsem odbornicí na nutriční stravování ani nejsem pracovnicí ve zdravotnictví. Vše zde sepsané je čistě můj názor a moje osobní zkušenost. Náš blog je o jídle a tak  si myslím, že i takový článek sem patří, protože s pobytem v nemocnici se v průběhu života setkáme téměř všichni ať už v roli pacienta nebo v roli návštěvníka nemocného.

V nemocnici jsem nebyla poprvé ale zas a znovu mne vždy zaujme nemocniční  strava. Pokud musím do nemocnice a mohu si vybrat kam to bude, vybírám ty co se mi zdají slušné vybavením i péčí. Řídím se vlastní intuicí i doporučením známých kteří si v tom či onom zařízení také poleželi. Dokud nedojde k přímé konfrontaci pacienta s nemocničním prostředím nelze ani uvěřit jaký svět se tam skrývá. Za lůžko si vždy připlatím a není to malá položka. Pokud mohu volím jednolůžkový pokoj. Tentokrát nebyl k dispozici a ležela jsem na dvoulůžkovém pokoji, naštěstí s velmi příjemnou paní. Vybavení pokoje pro dvě pacientky bylo dostatečné až na lednici která byla tak malinká že pojala pouze dvě malé lahve vody a jogurt. Ve dvířkách chyběl držák tak, že do nich jsme uložit nemohli nic.

Hlavní hrdina mého článku je především jídelníček.

Strava se podává 3 x denně a vzhledem k diagnóze je servírována na pokoj. Snídaně  a večeře jsou pro  všechny stejné, o víkendech a svátcích je večeře studená. Oběd si lze vybrat ze dvou jídel. Někdy je docela těžké vybrat tak aby pokrm k obědu nebyl podobný tomu k večeři. Bezmasých jídel je minimum. Čerstvé ovoce dostatek, čerstvé zeleniny žalostně málo.

Nemohu říct, že vše co jsem si objednala nebylo dobré. Ale např. takové to klasické české rizoto bylo zalepené rozteklým sýrem nevalné chuti. Nešlo by u servírování trošku přemýšlet a sýr servírovat zvlášť a pacient si ho na pokrm buď dá nebo nedá. Já vím nejsme v restauraci ale také nejsme ve vězení a to že tu  ležím je čistě mé rozhodnutí. Celé to vede k zamyšlení:

„Neměl by nemocniční jídelníček odpovídat stavu pacienta a jeho možnostem?“

Ze všech stran slyšíme jak jsou nezdravé potraviny obsahující tzv. Éčka . 

Několikrát  jsem k snídani dostala chléb a k němu „taveňák“ z Polska. K večeři chléb a paštiku z Polska. Když si přečtete výživové údaje těchto výrobků tak to prostě nechcete konzumovat. „Taveňák“ ve folii Vám sestra nožem propíchne protože jak jinak by jste si ho nemohli namazat na chleba.

Co zbývá ? Buď Vám někdo donese slušné jídlo nebo si dáte 2x denně suchý chléb a začnete mít  třeba zácpu.  Chápu, že nemocniční rozpočet na stravu je jistě tristní. Ale jaký  je finanční rozdíl v tom, že někdo vyšlehá např. tvaroh s pažitkou nebo objedná hnusnou pomazánku z Makra ? Výživový rozdíl obrovský a finančně to bude zhruba stejné, jen to musí někoho napadnout a taky to vyrobit.  Určitě má každá nemocnice výživové poradce kteří mají jídelníček pacientů  na starosti.

Je to jejich práce a  stačilo by jen trochu popřemýšlet jak vše zlepšit a přitom dodržet  rozpočet.

Pracovat  se s tím dá už při výběru dodavatelů. Také plat kuchaře v nemocnici jistě nebude stejný jako v dobré restauraci  i tady je třeba popřemýšlet  jak personál lépe zaplatit.

Denně k nám na patro mezi ležáky přijela paní z kiosku s vozíkem se zákusky, chlebíčky  a sladkými limonádami. Ano většina pacientů se dojídá chlebíčky, dorty a „kafíčkem“. Jenže nikdo z nich snězenou energii nevydá v plném rozsahu. A tak odejdete domů s podvýživou nebo s kily navíc. Je to je na Vás. Všichni slyšíme ze všech stran, že cukr je bílá smrt, ovšem v nemocnici dostanete hygienicky balený cukr ke každému chodu.  Vůbec netuším jaký pokrm bych si s ním měla osladit. Soli nedostanete ani zrnko. Taky kiwi je záhada, jak ho oloupete když nemáte nůž ? Plastová lžička to vážně nezvládne. O víkendu se počítá s tím, že za pacientem přijdou návštěvy. Dobrá  tedy, přijdou a něco donesou ale jsou pacienti kteří  nikoho nemají, jsou nechodící a nic si nedokáží obstarat. Možná namítnete, že  dnes se dá vše objednat přes internet ale zaručuji Vám že moji prarodiče by si nic objednat nedokázali. Neměli ani  internet v mobilu a platba pomocí bankovní karty jim také dělala potíže. Prostě ne každý si v takové situaci dokáže  poradit. 

Tohle třeba špatný nebylo :-) šišky se srouhankou a meruňkový kompot

Zmíněné  návštěvy u pacienta to je samostatná kapitola.

Nejlépe uděláte když se zeptáte Vašeho rodinného příslušníka, kamaráda prostě pacienta  který leží v nemocnici na co má chuť. Také se zeptejte zdravotnického personálu zda pacient  nemá nějaká zdravotní omezení /dietu, alergii, apod./. Když je pacient upoután na lůžko a všude má plno hadiček asi není pravým potěšením mu donést mísu jahod které  nejsou ani omyté ani očištěné. Zkuste si to představit.  Připravte vše doma tak aby bylo jídlo radostí  a potěšením, protože už samotný pobyt v nemocnici je dost stresující. Pokud je to nutné, všechny potraviny opatřete polepkou se jménem pacienta a datum kdy jste mu pokrm donesli. Mému dědovi jsme nosili vždy čerstvou šťávu z ovoce nebo zeleniny a jen  takovou kterou nám lékaři dovolili. Nosili jsme ji v lahvičce s brčkem ze které se mu pohodlně pilo. Pomozte svým blízkým strávit tyto dny které mají vést k uzdravení jak jen nejlépe můžete. Mluvte s nemocným o všem co ho trápí a co by mu udělalo radost. Moje  maximální radost vyvstala když mi kamarádka nezištně půjčila malinký stroj na kávu. Sama jiný  doma neměla. Byla to moje soukromá radost a potěšení. Káva k snídani byla příšerná a přeslazená. Čaj se pít také nedal.  Ráno nám ho donesli v termosce do večera byl vážně hnusný a nevypitý zbytek jsme dostali nalitý do hrnku před spaním.

A ještě něco na závěr...

Plasty– všude se proti nim bojuje. Tady je to naopak, při každém jídle jich dostanete kopu. Dokonce i větvička hroznového vína je zavřená v plastovém kelímku s víčkem. Vše je zavřené a zabalené v plastu. Je toho tolik, že každý večer na našem dvoulůžkovém pokoji byl koš na odpadky plný po okraj. Nedalo by se to zařídit jinak ? Těžko říct, neznám vnitřní hygienické předpisy. Ale mohlo by se to aspoň třídit a také existují kompostovatelné obaly na potraviny. Ale to je opět otázka rozpočtu.

Tak tohle je moje zkušenost. Jestli máte chuť napište mi tu Vaši. 

Mějte se krásně, opatrujte se a všem přeji pevné zdraví . 

Závěrem děkuji své rodině a přátelům za neúnavnou péči o stálou donášku skvělých zeleninových salátů  a ovocných šťáv. 

A příště na veselejší notu. Máváme z Bistra Sezóna a přejeme krásné dny.